Vzpomínáte si ještě na tvé dětství, kdy jste vůbec k životu a k zábavě nepotřebovali žádné peníze? Samozřejmě že ano. Na to nezapomene nikdo, proto jsem si vzpomněla, jak mi moje máma s otcem říkali, že jednoho dne poznám a pochopím, jaké to je, když člověk potřebuje peníze, a když ty peníze nemá. Stále jsem se jim smála. A to nejenom já, ale také všechny moje kamarádky a nebo dokonce také oba dva moji sourozenci. I když moji sourozenci byli oba dva starší než já, tak také ještě nepocítili to, jaké to je, když člověk potřebuje nutně peníze, ale bohužel je nemá. A potom, když mi bylo asi sedmnáct let a začala jsem chodit s kamarádkama na diskotéky a jsme nebo chodily za klukama, tak potom už jsem pocítila, jak peníze důležité jsou. Jednoduše jsem žádné peníze neměla, ale opravdu jsem je potřebovala, když jsem třeba s kamarádkama chtěla jít do kina nebo do divadla a nebo kamkoliv na zábavu. Tak samozřejmě logicky to bez peněz nejde. Také se říká takové pořekadlo, že bez peněz do hospody nelez.

U nás se říkalo, že bez peněz ven nelez. Když to tak vezmu, tak je vlastně tohle pravda, protože na každém rohu na nás koukalo nějaké překvapení. Nemohli jsme si koupit zmrzlinu a tak podobně. Nemohli jsme si sednout někam na venkovní zahrádku, abychom si třeba dali limonádu a nebo nějakou kávu či džus, takže si myslím, že peníze jsou opravdu hodně důležití.

Samozřejmě, že ne pro nějaké malé děti, třeba pod deset let, ale myslím si, že už i děti třeba v pěti nebo v šesti letech by se měly vzdělávat v tom, co je důležité a co není, že například jídlo a další potřebné věci se vyplatí koupit dříve, než třeba nepotřebné hračky a nebo sladkosti. Děti by měly vědět, že také peníze se musí šetřit. Že se nemůže utrácet hotovost jenom za všechno, co si děti usmyslí a nebo o co zrovna stojí. Myslím si, že děti by také potřebovaly mít už vzdělání v oblasti financí, a to třeba ve věku už sedmi let určitě. 

Vzpomínáte si ještě na tvé dětství, kdy jste vůbec k životu a k zábavě nepotřebovali žádné peníze? Samozřejmě že ano. Na to nezapomene nikdo, proto jsem si vzpomněla, jak mi moje máma s otcem říkali, že jednoho dne poznám a pochopím, jaké to je, když člověk potřebuje peníze, a když ty peníze nemá. Stále jsem se jim smála. A to nejenom já, ale také všechny moje kamarádky a nebo dokonce také oba dva moji sourozenci. I když moji sourozenci byli oba dva starší než já, tak také ještě nepocítili to, jaké to je, když člověk potřebuje nutně peníze, ale bohužel je nemá. A potom, když mi bylo asi sedmnáct let a začala jsem chodit s kamarádkama na diskotéky a jsme nebo chodily za klukama, tak potom už jsem pocítila, jak peníze důležité jsou. Jednoduše jsem žádné peníze neměla, ale opravdu jsem je potřebovala, když jsem třeba s kamarádkama chtěla jít do kina nebo do divadla a nebo kamkoliv na zábavu. Tak samozřejmě logicky to bez peněz nejde. Také se říká takové pořekadlo, že bez peněz do hospody nelez.

U nás se říkalo, že bez peněz ven nelez. Když to tak vezmu, tak je vlastně tohle pravda, protože na každém rohu na nás koukalo nějaké překvapení. Nemohli jsme si koupit zmrzlinu a tak podobně. Nemohli jsme si sednout někam na venkovní zahrádku, abychom si třeba dali limonádu a nebo nějakou kávu či džus, takže si myslím, že peníze jsou opravdu hodně důležití.

Samozřejmě, že ne pro nějaké malé děti, třeba pod deset let, ale myslím si, že už i děti třeba v pěti nebo v šesti letech by se měly vzdělávat v tom, co je důležité a co není, že například jídlo a další potřebné věci se vyplatí koupit dříve, než třeba nepotřebné hračky a nebo sladkosti. Děti by měly vědět, že také peníze se musí šetřit. Že se nemůže utrácet hotovost jenom za všechno, co si děti usmyslí a nebo o co zrovna stojí. Myslím si, že děti by také potřebovaly mít už vzdělání v oblasti financí, a to třeba ve věku už sedmi let určitě.